Bilancování 2023

To byl tedy rok! Na začátku jsem do něj vstupovala jako maminka dvou malých dětí na pokraji rodičovského vyhoření a ukončuji ho jako vyrovnaná maminka dvou o něco větších dětí. Pro mě to byl rok velkých změn, které byly dány především tím, jak mi rostly děti. Každý měsíc jsem si psala malé shrnutí toho, co se povedlo a v čem by bylo dobré se posunout a každý další měsíc jsem cítila, jak se můžu více a více nadechnout. Rozumějte mi, já mám svoje děti strašně ráda, ale musím přiznat, že mi obě dvě dávaly v jednu dobu hodně zabrat. A to se letos právě změnilo.

Zima

Rok jsme zahájili tím, že moje druhorozená Barunka oslavila druhé narozeniny. A to byla velká změna, protože po druhém roce se u mých dětí spousta věcí zjednodušuje. Už se s nimi dá na něčem domluvit, dá se s nimi doma lépe trávit volný čas a venku už taky ledaccos ujdou. Já jsem také krátce po druhém roce přestala kojit. Musela jsem to udělat ze zdravotních důvodů, už jsem neměla moc na výběr, ale teď zpětně jsem moc ráda, že jsem tak musela udělat. Uvolnily se mi ruce, vznikla mi spousta volného času a myslím si, že i vztahy v rodině se zlepšily, když už ty dny nebyly jen o kojení. V tomto okamžiku nastal jeden velký nádech.

V zimě jsme s holkami poprvé zkoušeli lyže, ale vzhledem k tomu, jak vypadala zima v Praze, že bylo spíše jaro než zima, naučila se Kačenka kolem svých čtvrtých narozenin jezdit na kole. To pro nás byl další velký milník, protože najednou jsme měli jedno dítě pojízdné. Já jsem díky tomu mohla oprášit svoje kolo ze skladu zapomnění a vyrážet jak na cyklovýlety ve dvou s Kačenkou, tak na samostatné výjezdy. Na ty jsem si musela pět let počkat a moje láska ke kolu se mezitím nijak nezmenšila.

Jaro

Z přechodů hor ve složení jen já a moje holky jsem se rozhodla udělat takovou tradici. Protože loňský přechod Krkonoš měl úspěch, letos jsem s holkama přešla část Jeseníků. A bylo to fantastické. Užily jsme si to všechny tři a to i přes to, že nás do poslední chvíle sužovaly různé nemůcky a Kačenka ještě den před odjezdem dobírala antibiotika. Kvůli tomu jsem oproti původnímu plánu vzala s sebou dvojkočár, což lehce podlamovalo turistickou morálku obou dětí, ale zase to byla pro nás nová zkušenost. Dvojkočár jsme totiž nikdy neměli.

Na jaře jsme se také zbavili plen, což bych neměla vynechat. Díky tomu se Barunka také hodně osamostatnila a ukázala mi nové výzvy, když kupříkladu prohlásila, že potřebuje na záchod na eskalátorech v metru. A to si pište, že čerstvě odplenkované dítě vám toho času do blížící se pohromy moc nedá. Nicméně odplenkování byl pro nás také velký krok k většímu dítěti.

Léto

Letní sezónu jsme zahájili zostra tím, že jsme jeli poprvé s holkami pod stan. Bylo to zase něco nového a i když jsme byli v kempování úplní nováčci, tak víme, že to budeme muset zopakovat. Tedy takhle, abych to uvedla na pravou míru. Já jsem pod stanem naspala hodně nocí, ale většinou někde na horách v rámci přechodu hor. Tam jsem s sebou opravdu netahala campingové židle a podobné vybavení. A v této části jsme velcí nováčci, zvlášť když jsem viděla, jak vypadají sezení některých lidí v kempu. Ale velké kempy nejsou nic pro nás, pro příští rok budeme hledat nějakou jinou alternativu.

Protože jsem v létě asi usoudila, že máme málo zážitků, že je potřeba vyzkoušet něco nového a že je potřeba využít holek nově pořízené spacáky ještě jednou, rozhodla jsem se vylézt s holkami na Milešovku a tam přespat v nouzovně na vrcholu. Trochu mě překvapila velikost batohu, který jsem se třemi spacáky a třemi karimatkami a nějakým tím jídlem musela nést, ale největší hvězdy výstupu byly samozřejmě holky, které ostatní turisté otevřeně chválili. A já jsem se jak jinak než dmula pýchou.

V létě přišla na řadu i naše hlavní letní dovolená a ta neměla vůbec chybu. Každým dnem jsem si uvědomovala, jak už holky vyrostly a že už to nejsou žádná mimina. Že nemusíme řešit nikoho denní spánek (což tedy v případě našich nespavých dětí nikdy nebylo moc téma, ale přecijen do dvou let přes den nějaké desítky minut naspat potřebovaly) a že můžeme přes den podniknout dva menší výlety a všichni to zvládnou.

Během letních prázdnin si také Kačenka poprvé vyzkoušela spaní sama (beze mne) mimo domov, když strávila necelý týden u babičky a dědy na chatě. To byla také nová zkušenost pro nás pro všechny a řekla bych, že objevná. I když jsme si to určitě všichni užili, zjistila jsem, že nejvíc se stýská mně.

Podzim

Od září jsem se vrátila naplno do práce. Tedy, abych byla přesná, na poloviční úvazek. A holky nastoupily obě poprvé do školky (Kačenky pokus o nástup do školky minulý rok téměř ani nepočítám, protože tam byla všeho všudy asi desetkrát). Pro všechny to byl velký krok a něco nového. Myslím, že jsme se s tím vypořádali se ctí. Holkám se ve školce teď už líbí a chodí tam rády a nikomu (ani mně) se tolik už nestýská. A já jako bonus mám úplným zázrakem svoji kariéru kompletně zpět. Nechápu, jak jsem k tomu přišla, myslela jsem si, že jako maminka od dětí budu dělat trochu podřadnější práci, ale nestalo se tak.

Celoroční aktivity

Po celý rok jsme si neodpustili pár prodloužených víkendů, které s holkami obvykle trávíme hlavně turistikou. Máme tyhle víkendové úniky prostě rádi a je to vždycky dobrý nápad vypadnout ze stereotypu a nabít se novou energií. Já z toho vždycky zpětně nějakou dobu čerpám.

Dále jsem po celý rok chodila běhat, což mě také nabíjí energií, má to ale trochu háček v tom, že s malými dětmi toho přes rok hodně i odmarodím, takže se nedá bohužel běhat tak a tolik, jak bych si představovala. Ve skvělé formě se díky tomu tedy nenacházím, ale je pravda, že už běh nepotřebuju tolik jako únik od rodičovského stereotypu, takže se s absencí běhu během rýmiček lépe smiřuji.

Tento rok jsem malinko polevila z výletů, kterých jsem s holkami předchozí rok podnikala hodně. Bylo to dáno dvěma věcmi. Jednak jsme měli přes týden více aktivit (v pondělí plavání, v úterý plavání a ve středu cvičení) a jednak Barunka vyrostla z kočáru a nosítka a chtěla jsem, aby hodně výletů zvládla absolvovat po svých. Proto jsem ubrala v oblasti výletů plyn, aby toho nebylo na dvouleťáka as přespříliš. Na druhou stranu si myslím, že jsme těch výletů podnikli za rok i tak úctyhodně, spočítala jsem to na číslo přesahující padesátku (výlety v rámci prodloužených víkendů jsem nezapočítávala), takže zážitků si myslím, že jsme nasbírali dost.

Závěrem

Celkově hodnotím rok 2023 jako přelomový rok v několika ohledech:

• Z jednoho batolete mám doma už téměř tříletou slečnu, což je značné uvolnění po mnoha stránkách.
• Můj nástup do práce a holek do školky byla opravdu velká změna, protože do té doby jsem měla doma holčičky 24/7.
• Rodičovská dovolená mi letos přišla o mnoho snazší než roky předchozí. Už jsem nepotřebovala tolik utíkat od dětí, ani jsem nepotřebovala brát nás tolik na výlety, abychom vypadli ze stereotypu.

Do následujícího roku nám přeji hlavně hodně zdraví, protože to je to nejdůležitější. A abychom spolu mohli trávit co nejvíce času. Víc než kdykoli předtím si uvědomuji, jak mi děti rostou před očima, protože je nemám celé dny doma na očích. To je i důvod, proč nemám ambice se vracet do práce na plný úvazek.

Mým cílem do dalšího roku je i nadále žít takhle obyčejný život, který si aktuálně žijeme a ve kterém mi nebude nic chybět a budu tak šťastná. Necítit potřebu nějakým způsobem vyplňovat čas a utíkat od toho, co je v životě nejdůležitější.

Roku 2024, pomalu tě vítáme a už teď se na tebe těšíme!