Milešovka s dětmi

Hora Milešovka je nazývána královnou Českého středohoří. Zřejmě pro to, že je se svými 837 metry nejvyšší horou celé oblasti. Z vrcholu se vám zde naskytnou krásné výhledy na okolní kopečky, ale také se sem budete muset vyškrábat do poněkud strmého kopce, neboť Milešovka se svým majestátním tvarem převyšuje okolní krajinu asi o 350 metrů. Milešovka je také nazývána větrnou hůrkou, na to je dobré pamatovat a přibalit do batohu nějakou svrchní vrstvu. Také zde na místní meteorologické stanici zaznamenali nejvíce bouřkových dnů v roce. Nicméně i přes všechny tituly, kterými se Milešovka pyšní, stojí rozhodně za návštěvu.

Tentokrát jsem se rozhodla s dětmi na Milešovku vystoupat z obce Bílka. Údajně by to měla být nejkratší a nejsnazší cesta, jak se na Milešovku dostat. Zaparkovat se dá pod obcí Bílka, kde je oficiální placené parkoviště (50 CZK). Od něj je to nahoru asi 2,5 km, na kterých nastoupáte přes 350 výškových metrů. Jinými slovy cesta vede hodně do kopce. Zpočátku je ale stoupání docela mírné, vede po asfaltové silnici až ke spodní stanici nákladní lanovky a jde se zde i malým dětem poměrně snadno. Cestou potkáte pět kamenných křesel pojmenovaných “místní zvláštnost”, které jsou zajímavým zpestřením.

U spodní stanice nákladní lanovky je i menší přístřešek, nebo spíš taková vysoká lavička, kde si můžete dát první pauzičku. Odtud už pokračuje lesní kamenitá cesta, která vás dovede až na vrchol. Terén je hodně kamenitý a na většině míst také dost prudký, což zaměstná nejen malé dětské nožičky. Kočárek nebo odrážedlo nechte určitě doma.

Cestou na vrchol potkáte ještě jeden turistický přístřešek. Ten byl moc pěkný, těšila jsem se na něj, ale my jsme měly smůlu, protože byl obsypaný nějakými muškami (doslova), takže jsme si sedly na kameny v okolí. Dále potkáte už jen rozcestník u rozdělení turistických tras a odtud vás čeká poslední půl kilometr stoupání na samotný vrchol. Od rozcestníku je těch kamenů po cestě nejvíce, tady už jsem vedla naši tříleťačku celou cestu za ruku, aby se jí dobře šlo.

Na vrcholu na vás čekají zasloužené výhledy. Bohužel rozhledna je od roku 2020 v souvislosti s covidem a rekonstrukcí stále uzavřena, takže výhledy se vám naskytnou jen z vyhlídek na kopci samotném. Turistická chata ve všední dny otevřená není (snad s výjimkou pátečního odpoledne) a také prochází nějakou rekonstrukcí. Ale laviček k posezení je tu dostatečné množství, takhle v květnu ve všední den tu prakticky nikdo nebyl, ani po cestě jsme mnoho lidí nepotkaly.

Dolu jsme se vydaly stejnou cestou jako nahoru. Šlo by být trochu kreativní a jít jinou cestou, ale nechtělo se mi s dětmi riskovat její průchodnost, takže jsme to šly po stejné trase. Šlo se nám samozřejmě o poznání lépe než nahoru. Děti se cestou zabaví třeba skákáním po kamenech a cesta rychle ubíhá.